Hrůzovláda Islámského státu nekončí. Je to jen začátek

Evropané jsou s terorismem konfrontováni několik desetiletí. V Německu řádila RAF, na Britských ostrovech IRA, ve Španělsku ETA, muslimsky založení teroristé zaútočili už na olympiádě v Mnichově. Terorismus Evropa zná, a přestože už byla v Madridu a v Londýně otřesena útoky islámských radikálů, žádný teroristický čin nenašel tak obrovskou odezvu jako poslední vraždy v redakci francouzského časopisu Charlie Hebdo a pařížském židovském obchodě.

Lidé v Evropě totiž tuší, že to nebyl exces, že to nebylo naposledy a že budou čelit něčemu strašnému, co se opírá o hrůzovládu Islámského státu. Ví, že nejde jen o teroristickou organizaci, ale o vyhlášení války, která na dlouho může determinovat život v Evropě. Vraždy ve Francii otevřely mnoho otázek nejen o náboženství, svobodě projevu, soužití dvou kultur, ale také elementární otázky spojené se základy fungování a pořádků v Evropě a celé euroatlantické společnosti. V její otevřenosti a hodnotách se totiž ukrývají její slabiny.

Tady v Česku se sice můžeme uklidňovat, že nejsme dostatečně důležití, abychom se měli stát cílem teroristického útoku. Nemáme žádné velké skupiny imigrantů ani generace přistěhovalců, kteří se nestali součástí společnosti a multikulturalismus si spíš odehráváme v kavárenských disputacích a na kulturních festivalech než na pražských nebo brněnských ulicích.

Problém se nás pochopitelně týká, protože jsme součástí Evropy a jejího prostoru. Otázek spousta, okamžitě se našli i viníci, kteří můžou za vznik frustrovaných neasimilovaných menšin v Paříži, Berlíně nebo Londýně. Silně zaznívá neslučitelnost soužití křesťanství a židovství na jedné straně a muslimů na druhé. Objevují se radikální řešení a požadavky na vystěhování všech nepřizpůsobivých muslimských komunit, které ale není kam vystěhovat, protože současní islámští teroristé se verbují z občanů Evropy, kteří zde žijí od narození.

Martin Weiss téma, ke kterému se vyjádřil snad každý, kdo umí mluvit, zpracoval s obrovskou erudicí a akcentem na islám, islamistický terorismus ve Francii, která má největší muslimskou menšinu ze všech evropských zemí. Svůj rozsáhlý text ale Martin Weiss končí s nadějí a nikoliv s apokalyptickou vizí: „Mezi oběťmi útoku islamistů byli jak levicoví ateisté, tak muslimský policista. Přítelkyně Charba, zavražděného šéfredaktora Charlie Hebdo, Jeannette Bougrabová je potomkem tzv. Harkis – alžírských Arabů, kteří bojovali v občanské válce na straně Francouzů – a je bývalou členkou Sarkozyho kabinetu a striktní sekularistkou. A muslimský pokladní zachraňující rukojmí v košer supermarketu je stejně tak francouzskou realitou jako vlna antisemitských útoků a sílící emigrace Židů do Izraele a USA. Francie je na rozcestí, existují v ní předpoklady k několika možným budoucnostem a možná ta tragédie bude následována katarzí.“

Stejně jako bombové útoky v Belfastu neskončily ze dne na den, tak islamistický terorismus neskončil nedělním milionovým pochodem v Paříži. Ale je dost důvodů doufat, že nemusí být fatální a jeho konec nemusí být spojen s radikálními řešeními.

Nové číslo Týdeníku ECHO, od pátku v prodeji. pic.twitter.com/KTbFUr1zFC

— Echo24.cz (@echo24cz) 14. Leden 2015

Co dále najdete v novém čísle Týdeníku ECHO?

Na hlavní téma letošního třetího čísla Týdeníku ECHO, útoky islamistických radikálů v Paříži, navazuje i Salon, do něhož přijali pozvání kromě muslima Petra Pelikána a arabisty Jana Kužvarta i socioložka žijící ve Francii Kateřina Srbková nebo Artur Fišer, mluvčí Facebookové iniciativy Islám v ČR nechceme. Vladimír Ševela se hostů ptal mimo jiné, co nejvíc štve muslimy a co „nevěřící“ Evropany.

Fundamentální pojetí islámu v Česku příliš nenachází úrodnou půdu. Mnozí muslimové k nám přišli coby levicoví studenti za komunismu a třeba radikální saúdský salafismus není jejich šálkem kávy. Vladimír Ševela se islámským vyznáním víry zabývá i ve svém dalším příspěvku Udali bychom ho jako první, ve kterém se zaměřuje na nepočetnou muslimskou komunitu v Česku.

V kauze H-System, která se táhne 14 let, nikdy nešlo o postižené klienty. Mohlo jít o dobře promyšlený konkurzní podvod, analyzuje Petr Holub Skrytou historii vykradení H-Systemu. 

Rozhovor Týdeníku ECHO tentokrát poskytl generální ředitel České televize Petr Dvořák. V příspěvku s názvem Sešněrování ČT posiluje mocenský kartel se s Dvořákem bavila Lenka Zlámalová o mimo jiné o dramatických změnách v českých médií a dvojím metru na ně.

Text Ondřeje Štindla Vražda jako výraz přesvědčení pojednává o zlu coby součásti každé ideologie, stejně jako je součástí člověka.