Vzhůru do voleb. Přímo z lavice obviněných

V civilizovaných zemích se ve veřejné službě ctí presumpce viny. Když zastáváte důležitou pozici rozhodující o směřování společnosti a vyplave na vás podezření, že jste se dopustili něčeho nekalého, bývá dobrým zvykem odejít. Pokusit se očistit své jméno a pak se případně vrátit.

Vox populi se toto pravidlo snaží vynucovat i u nás. K vymáhání vysokých civilizační nároků ale potřebujete i prostředí vysoké civilizační úrovně. Takové, které vám zaručuje rychlou spravedlnost, kdy se v únosném čase rozhodne o vaší vině. A také dokáže ochránit vaše soukromí a nevystaví vás úniky informací veřejnému lynči, po němž je resuscitace dobrého jména a návrat fakticky nemožný, i když jste prokazatelně bez viny.

Proto je tak důležité prověřit, odkud z trestních spisů unikají informace a odposlechy. Přesněji řečeno: vyloučit, že to není od policie a státních zástupců. Pokud je vynesou advokáti obviněných, nedá se nic namítnout. Je to jejich strategie obhajoby. Vyšetřovatelé tím ale zneužívají svoji pravomoc a zasahují do soukromí a práv obviněných. U nás jsou hlavně v ostře sledovaných kauzách, vládním případem Nagyová počítaje, úniky masivní. Jistotu, že informace netečou od vyšetřovatelů bohužel nemáme. To návraty po čištění značně komplikuje.

Pokud společnost splňuje obě podmínky vyšší civilizace, záleží jen na schopnostech a přesvědčivosti dotčeného, jestli dokáže získat zpět důvěru lidí. V Praze teď máme hned dva obžalované kandidáty na primátora. Tomáše Hudečka z TOP 09, který vede město a jeho předchůdce Bohuslava Svobodu. Případ Opencard se ale dost vymyká. Obžalování celé rady hlavního města, která jen hasila pochybný projekt svých předchůdců, působí hodně zmateně a nepřesvědčivě. Člověk s normálním přirozeným citem pro spravedlnost se těžko dobírá toho, co vlastně měli Hudeček a Svoboda spáchat. Není to zrovna pravý test, jak přistupujeme k obviněným.

Velmi srozumitelnou zkouškou důvěry naopak prochází Francie. Exprezident Nicolas Sarkozy se rozhodl, že se pokusí znovu postavit do čela své bývalé pravicové UMP a kandidovat za dva roky do Elysejského paláce. Před necelými třemi měsíci byl obviněn z korupce, úplatkářství a porušení služebního tajemství. Hrozí mu až deset let vězení. Ve francouzském justičním systému má přitom obvinění vyšší sílu než u nás. Vznáší ho už vyšetřující soudce, pokud dojde k závěru, že existují „závažné a nezvratné skutečnosti, které naznačují podíl na spáchání trestného činu“. Začátkem července strávil Sarkozy patnáct hodin při výslechu v policejní cele na pařížském předměstí Nanterre.

Soudci ho podezřívají, že se pokusil přes svého právníka získat z prokuratury informace o svých případech a nabídl za to lukrativní místo v Monaku. Ty případy, v nichž se pokusil získat informace, souvisí s financováním jeho předvolební kampaně v roce 2007. Vyšetřovatelé ho podezřívají, že přijal nelegální dary od rodiny bývalého libyjského diktátora Kadáffího.

Hyperaktivní Sarkozy pojal svou obhajobu velmi agresivně. Přímo z policejní cely předběžného zadržení vyrazil promluvit k národu v přímém přenosu pro hlavní televizi a rádio. Je zjevně přesvědčen, že i s korupčním obviněním má šanci získat důvěru lidí, protože francouzská politika je rozložená a vyprahlá. Podpora Sarkoyho nástupce v prezidentském úřadu, socialisty Francoise Hollanda dosahuje 13 procent, dno v historii Páté republiky. Pravice není schopná najít po Sarkozyho odchodu nového lídra a voliči jí utíkají k Národní Frontě Marine Le Penové.

I Sarkozy se přitom musí vyrovnávat s únikem odposlechů. Na jaře se do francouzských médií dostaly nahrávky hodin jeho soukromých i pracovních rozhovorů z let 2007 až 2012. Jsou v nich ostré komentáře a nadávky na jeho ministry, stejně jako rozmluvy s jeho ženou.

Francouzi ale na rozdíl od nás nemusí mít pochybnost, kdo je do médií vypustil Jako poradce si Sarkozy zaměstnával jistého Patricka Buissona, maniaka posedlého nahráváním, jakým býval kdysi Vít Bárta. Buisson se hájí, že mu nahrávky kdosi ukradl.

Na úniky od policie si ale Sarkozy stěžovat nemůže. A to má Francie politicky řízenou prokuraturu, kterou dnes kontrolují socialisté. I u nás máme politiky s veřejně poškozenými značkami, kteří na rozdíl od Sarkozyho nikdy nebyli obviněni, jen mediálně odstřeleni.