Janouškovo pivo z plechu. Nálože a vychytávky
Nevím, jak to dělá Ondřej Štindl, ale já listování novinami vždycky začínám vyházením jejich barevných magazínů a reklamních příloh. Právě od středy začíná být jejich počet nesnesitelný a do konce týdne už se z něj nesleví. Tak dneska: Hospodářky – příloha IN Magazín, Lidovky – Esprit, Právo – Dům & bydlení a ovšem DNES s jeho obdivuhodným lpěním na nesklonných názvech – DOMA. Aspoň že Láska a nenávist, jak se jmenuje poslední příloha, srdci přináší klid a duši zvědavost, o čem že se píše.
Zprávou dne je rozsudek v případu lobbisty Romana Janouška, který včera dostal čtyři a půl roku za to, že opilý přejel jednu paní. Na titulní straně o události referují Právo, Lidové noviny i Mf DNES. Hospodářské noviny si ji ponechaly do svého nitra. Je to cenné zpravodajství, dokládá, nač se které noviny po povinném převyprávění Janouškovy kauzy soustřeďují: Hospodářky na firmy, s nimiž je Janoušek spojován, Lidovky svírá starost o to, jak bude Janoušek spravovat svůj majetek z vězení, Právo si udělalo hrdinku z přísné soudkyně a nejvíce prostoru věnuje jí, nu a Mladá fronta staví do centra svého pohledu hlavního hrdinu osobně a jde na to přes existencialismus: „Trestají mě, že jsem Janoušek. Kdybych se jmenoval jinak, tresty by tak přísné nebyly.“ Prima jsou ještě fotky v LN a MFD: dva detailní pohledy na Janouškovu tvář, na jednom se Janoušek drží za tváře a má zavřené oči, na druhém si své nevěřícné oči rukama překrývá. Vedle sebe fotky vypadají jako dva stejné obrázky na jednom přehnutém papírku, které se od sebe liší jedinou změnou. Když horní polovinu papírku omotáte kolem tužky a pak jí rychle rolujete tam a sem, obrázky se rozpohybují. Znáte ze základní školy jako oblíbené ukrácení nudných vyučovacích hodin.
Na Janouškově příběhu se ale ukazuje, že bulvár může fungovat také solidně coby vypravěč poznámek pod čarou. Blesk líčí, co čerstvě odsouzený udělal vzápětí po rozsudku: „Jakmile zaznělo rozhodnutí, zrudnul a předvedl plejádu emocí. Vztek, překvapení, zoufalost. A posléze také svoji velitelku – paní Žízeň. Ze soudní síně vyrazil jako neřízená střela. Kam? Za půllitrem piva z plechu, vypitém na stojáka… Půllitrovou plechovku si koupil v trafice v zastávce u metra, zašel za roh a u posprejované páchnoucí zdi ji do sebe s chutí naklopil. Dvě přestávky na nádech a po třiceti vteřinách už nezbyla ani kapka.“ Je to vysoká škola literatury. Nejen, že se dovídáme detaily o duševním rozpoložení odsouzeného psance, který nemaje možnost dosíci oblíbeného salůnu a sklenky whiskey, musí se spokojit s málem, ale spatřujeme ještě druhého hrdinu. Nebohý novinář, věčný stín, který musel psanci změřit jeho výkon a pak ještě očichat místo činu a ohledat předmět doličný, aby mohl zajisté pravdivě vypovědět, jak k oné slavné události došlo.
Všechny deníky také referují o fenomenálním prvním vítězství Nicole Vaidišové po jejím návratu na profesionální tenisové kurty. Ten taky trval čtyři a půl roku, takže Janoušek si z tenistky může vzít příklad, že ke své práci se na vrcholové úrovni lze vrátit (tolik k oněm úvahám Lidových novin). Už jsem o Vaidišové psal včera, dneska je její přítomnost zajímavá jen tím, že velkým deníkům stála hráčka za slovo až po svém výkonu, předem nikoli. Kdežto bulvár za ní stál i včera. Čili dneska druhý bod pro Blesk.
Přece jen zpět k přílohám, zmíněným v úvodu. Ve svém fejetonu v Lidovkách uvažuje Tomáš Baldýnský „Už skoro každá informace, která k nám doputuje, může – ba dokonce musí – mít formu seznamu… Seznamy přesvědčují své čtenáře, že svět je v pořádku. Protože co by mohlo být špatně, když se všechno kolem nás dá pěkně srovnat a vyložit? Když je přesně „5 důvodů, proč je třeba na severu začít těžit uhlí“, „19 důvodů, proč vám ještě neodepsal“ a „21 věcí, které ještě nevíte o seriálu Přátelé“. Svět najednou vypadá jako krásné místo k životu a my zapomínáme, že není. Že jediné, co se dá přesně spočítat, jsou rajčata na míse (a podle kvantové teorie ještě kdovíjestli), a že jestli se něco spočítat nedá vůbec, jsou to důvody, příčiny, následky.“ Leč DNES DOMA dnes pranic nedbá jeho slov. Hned na titulce magacínu leskne se „82 tipů a triků pro domácnost: nálož praktických vychytávek, které vám doma, na zahradě i v dílně ušetří peníze, čas a nervy.“
Ovšem se slovem nálož bych, smím-li radit, zacházel obezřetněji. Pražská příloha téhož listu totiž píše, že „primátorovi Hudečkovi kdosi na jeho stránku na sociální síti Facebook umístil během pondělního večera vzkaz o tom, že v primátorově voze je umístěna výbušnina. Včera pak výhrůžku zopakoval. Vzkazu si rychle všimli členové volebního týmu, kteří kontaktovali policii. „Nyní se chystáme spojit s vedením Facebooku a získat radu, co se v takovém případě dá dělat, jak postupovat,“ řekl člen primátorova týmu Marek Pražák.“ No samozřejmě, jak jinak by se takový „člen týmu“ pražského primátora mohl jmenovat? Ale tohle mě trápí: Jestliže „rychle všimnout“ v řeči pražského magistrátu znamená dva dny, jak dlouhý časový úsek vyjadřuje ono „chystáme se“?
Žebříčkům a seznamům se nevyhnuly ani Hospodářky: „Patnáct politicky nejvlivnějších miliardářů světa“ Tento pořadník sestavil Američan Darrel West a – jak asi tušíte – figuruje v něm i Andrej Babiš. Dokonce na pátém místě, ačkoli jeho majetek tvoří v porovnání s ostatními (s výjimkou podobně chudého ukrajinského prezidenta Petra Porošenka) drobné. West dle citace Hopodářek z jeho knihy „Miliardáři: úvahy o horní vrstvě“ píše: „Andrej Babiš je ukázkovým příkladem miliardáře, který se stal politicky aktivním a v české vládě má nyní pozici s obrovským vlivem.“ Baldýnský píše: „Je nesčetně příčin, proč ISIS řeže lidem hlavy, nesčetně úhlů, z jakých se lze dívat na konání Vladimira Putina.“ No a s Babišem je to samozřejmě stejné.
Když si to shrneme: po dnešku víme, za jak dlouho průměrný český lobbista vypije pivo a jak dlouho trvá primátorově týmu, než zaregistruje, co se šušká. Před komunálními volbami jsou to cenné informace.
