‚Babovřesky, Zemanovo vítězství... Jsme v časové smyčce‘

Režisér Tomáš Svoboda je nejvíc znám jako autor politických kabaretů Blonďatá bestie. To je škoda, protože jeho záběr je ambicióznější, větší a duchaplnější. V zimě uvedl do kin svůj první film Hodinový manžel, nyní v Brně chystá muzikál o fotbalové Viktorce Plzeň. Úspěšně režíruje v Polsku. Rozhovor je právě o jeho názorech na politické divadlo u nás a na Poláky. Na ukázku vybíráme pasáž, kde mluví o politice a kabaretu.

Hodně jste nakopl zdejší politické divadlo. Vždycky když se v umění najde něco úspěšného, v tomto případě politický kabaret, vypadá to tak, že se podařilo vyhmátnout téma, po kterém společnost toužila, a ani to nevěděla. Překvapil vás ten hlad lidí po politickém divadle?

Ani ne. Tenkrát byl celý ten případ s Kristýnou Kočí tak divný, že bylo logické, že lidi přijdou. Zaskočil nás ten obrovský mediální zájem o představení tří lidí v díře v Rubínu. U dalších inscenací už jsme věděli, že musíme reflektovat nastalou situaci. Dával jsem si mety: nejdřív jsem vzal podivný odposlech poslankyně, podruhé jsem reflektoval soud její strany, Věcí veřejných, a do toho spadly odposlechy Janouška s Bémem, ze kterých jsme udělali jakousi kompilaci, která už trochu působila jako divadelní hra. Nakonec jsme si vzali hru Alfreda Jarryho, na kterou jsme naroubovali Zemanovy průsery. Mimochodem, těch od premiéry proběhlo tolik, že už jsme udělali tři verze inscenace. Ale to už je hra s normální strukturou, přestože z Jarryho zůstal název a několik úvodních scén. Bohužel všecko je to atraktivní díky nastalé politické situaci. Je vlastně děsné, že má takový kabaret tak velkou poptávku, protože je děsné, že z politiky se stal kabaret. Jednu dobu jsem si z toho dělal srandu a říkal jsem, že jak měl být koncem roku 2012 konec světa, že opravdu byl a lidi si ho akorát nevšimli. Čas letěl vpřed, ale minimálně v Čechách při tomhle datu narazil a vrací se zpátky. Jinak si nesvedu vysvětlit vítězství Zemana, popularitu zdejších politiků, obrovský úspěch Babovřesek v kinech, lásku k Putinovu Rusku. Asi se stala tahle věc.

Ale ta se stala asi jenom u nás.

Ale tím pádem jsme u nás v časové smyčce.

To si nemyslím. Paralelně k tomu vznikají věci, které navazují na vás – třeba Kancelář Blaník.

Ta je super. Ale já si samozřejmě trochu dělám srandu. I když je pravda, že jsem na tom principu vracejícího se času chtěl udělat jeden politický kabaret, ale pak přišel Zeman a bylo to zajímavější. Jinak samozřejmě poptávka tu je pořád. Ale když budu osobní: už mě začala štvát. Protože věnovat se politickému kabaretu, přestal bych mít čas na jinou práci, na normální inscenace. Přece jen moje práce není být politický komentátor, já nejsem Jindra Šídlo.

Ale on přece není divadelní režisér.

Jistě, ale já jsem mu sedl do řemesla.

Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.