Když dvě divize Agrofertu útočí

Vývoj české společnosti je defektní. A varování těch, kteří na to upozorňovali už před dvěma lety, dostávají konkrétní podobu.

Od samotného počátku, kdy zakladatel v současné chvíli nejviditelnější a nejsilnější politické formace ANO Andrej Babiš do politiky vstoupil a pořídil si k tomu nejvlivnější mediální dům v zemi, bylo pár jedinců, kteří předpovídali, že teď se to bude dělat jinak. 

Přibývají ti, kdo si pozvolna začínají přiznávat, že kombinace ekonomické, politické a mediální moci v jedněch rukou je nebezpečným defektem systému, který se může proměnit v úplně nové autoritativní oligopolní politicko-ekonomické uspořádání. Vedle toho si ale mnoho lidí změnu odmítá připustit, nebo současný stav dokonce považuje za normální vývoj a stav věcí obhajuje pracovitostí ministra financí a jeho dobrou vůlí změnit náš dosavadní špatný svět k lepšímu. Paralelní kastraci české demokracie přitom vnímají jako nutné zlo.

Základním nástrojem úspěšné pademokratické moci je kontrola médií, která se projevuje nejprve jejich částečnou paralýzou a přeměnou v nástroj, který slouží k upevňování politické a ekonomické moci. Dobře to ilustruje aranžmá rezignace ministryně Heleny Válkové, jež vyvrcholila minulý týden. Přitom to na první pohled může vypadat logicky a srozumitelně. Šéf má v konglomerátu politickou a mediální divizi. V politické mu něco skřípe, není spokojený s jedním vedoucím pracovníkem politické divize, a tak povolá divizi mediální, aby problém pomohla vyřešit. Je to přece jedna firma. Lidové noviny podrobí nebohou ministryni zdrcující kritice a šéf jí nechá vystavit rezignační dopis, protože nepracuje dobře a má špatný mediální obraz.

Jednotlivé divize tady jsou od toho, aby spolupracovaly a hájily zájmy firmy, a nikoliv od toho, aby se vzájemně poškozovaly. To je bez debat. Mediální divizi ale nelze nazývat nezávislou, která je tady pro své čtenáře, a politickou divizi nelze považovat za demokratickou, když je řízena autoritativně. Jde jen o to, popisovat situaci přesně.

Někdo by mohl namítat, že i u nás existovala tradice stranických novin nebo že třeba v Británii má Daily Telegraph blízko ke konzervativcům a labouristická politika se zase odráží na stránkách Guardianu. Ovšem s jedním velkým rozdílem: že jde o tradiční vyvážený model bez přímého vlastnického vztahu, kdy politická moc není přímo spojená s ekonomickou.

Jsme ve fázi pademokracie a jde o to, aby další nebyla ta autoritářská.

Je zde nové vydání Týdeníku Echo: Nastává soumrak české střední třídy

Kult průměrnosti a víra v sílu velkých firem nás připravují o středostavovskou společnost. Jak vlastně poznat střední vrstvu? Více se dozvíte v článku Lenky Zlámalové v novém vydání Týdeníku Echo.

Na hlavní téma navazuje Salon, v němž redaktor Týdeníku Echo Vladimír Ševela diskutuje o stavu a frustracích dnešní střední třídy s teologem Tomášem Tožičkou, pedagogem a sociologem Petrem Matějů a ekonomy Danielem Münichem a Ilonou Švihlíkovou.

O tom, jak evropské dotace likvidují tržní prostředí a jak jednoduché je dostat stomilionovou dotaci na zcela obyčejnou pekárnu, píše Petr Holub v kauze „Choustníkovo Hradiště. Nejzvrhlejší projekt Evropské unie“.

K odvolání ministryně spravedlnosti Heleny Válkové se vrací Daniel Kaiser v komentáři „Babiš musel obětovat Válkovou pod tlakem svým zaměstnanců“.

Rozhovor týdne vedl Daniel Kaiser s německou levicovou političkou Antje Vollmerovou o tom, proč je převládající pohled Západu na Rusko špatný. Vychází pod titulkem „Rusové nám vyčítají: Podvedli jste nás. Neposlouchá se to dobře“.

Geolog a klimatolog Václav Cílek ve svém eseji „Daniel Defoe a Robinson Crusoe v bludišti světa“ připomíná osobnost Defoa coby novináře, spisovatele, slavného špiona, propagandisty, bankrotáře a taky autora penzijní reformy.

Svědectví o situaci na Ukrajině, válce i armádě podává v rozhovoru fotoreportéra Petra Tomana „Chlapi se chodí vybrečet do křoví“ ukrajinský moderátor a komik Serhij Prytula.

V jakém stavu se nachází Knihovna Václava Havla? Tím se v textu „Kód KnVH“ zabývá Lukáš Novosad. „Rozjeli jsme pekelnou mašinu a máme problém obrovského úspěchu,“ říká v článku Jáchym Topol, který se stará o programovou náplň instituce.

Týdeník Echo v papírové podobě si můžete koupit na těchto prodejních místech.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO IPAD SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

APLIKACI TÝDENÍKU ECHO PRO ANDROID SI MŮŽETE STÁHNOUT ZDE.

POKUD CHCETE ČÍST TÝDENÍK ECHO PŘES WEBOVOU STRÁNKU, KLIKNĚTE ZDE.