Multikulti daň. Budeme mít jazykovou policii?
Kde jsou ty doby, kdy jsme se uchichtávali nad slovenským jazykovým zákonem, který nakazoval slovenské nápisy a filmy dabované do slovenštiny? Daleko. Dnes řešíme jazykový zákon my.
Více čtěte: Boj obcí proti cizojazyčné reklamě narazil. Vláda chce jeden metr
Liberál v tom má jasno: stát ani obec by nikomu neměly přikazovat, co má a nemá psát na své reklamy, vývěsky, jídelní lístky a inzeráty (poslanecký návrh chce jít cestou novelizace zákona o reklamě, vláda cestou novelizace zákona na ochranu spotřebitele). Nejde jen o kuriózní situace, k nímž by vedla obecná formulace či rigidní interpretace práva (ani „café“ není česky), stát se do toho prostě vůbec nemá plést. Zákonem nechť je upraveno, v jakém jazyce komunikuje s občany stát, jeho soudy, úřady a školy. Tam lze zohlednit práva menšin. Máme jasná pravidla pro to, kolik českosti si musí zachovat jinojazyčná škola, aby byla zařazena do českého vzdělávacího systému. A když se ta škola rozhodne se jich nedržet, nikdo jí v existenci nebrání. Nějakou rámcovou představu o používání jazyků by asi měla mít veřejnoprávní média. Ale tím by starost a pravomoc státu měla končit. Jazykovou policii nepotřebujeme.
A liberál má pravdu. Jenže zároveň jaksi cítíme, že realita je o něco barvitější. Jedna věc je kosmopolitní, multikulturní charakter dnešní civilizace, do níž naše země patří. Automaticky přijímáme, že zde usazení cizinci, jejich firmy a firmy a zařízení, které jim poskytují služby, komunikují v cizích jazycích. Taky považujeme za správné, že se vychází vstříc cizincům dostupností informací v cizích jazycích – pozorovat turisty bojující s automaty na jízdenky v pražském metru je pro ostudu. Kosmopolitismus se dnes stal natolik veřejným majetkem, že nás nevyvede z míry, když se chorvatská pizzerie tváří italsky nebo když česká velká firma ponechá v české reklamě svůj globální slogan v cizí řeči („Simply Clever“).
To všechno je multikulti koření země, která je naše. Ať už jsou ty projevy jinojazyčnosti vítané, nebo neutrální, je jasné, že jsou cizí. Jenže v Karlových Varech asi zažívají něco jiného – pocit, že ti, co přišli jako hosté, začínají být domácími. A oni sami cizinci. Když se člověk k tomu, aby se zorientoval ve vlastním městě, potřebuje naučit cizí jazyk, je najednou něco špatně. A na tom pocitu nic nezmění ujištění, že se vše odehrává podle zákona a všichni cizinci tu pobývají s platným povolením k pobytu a legálně provozují své firmy a nemovitosti. V určitém momentě se prostě kvantita mění v kvalitu. Zákon má být barvoslepý a současná multikulti ideologie předepisuje barvoslepost. Ani jedno, ani druhé ovšem nezabrání reakcím, které se zákonitě a vytrvale vyskytují.
Více čtěte: Stop ruštině. Vary začaly boj za češtinu
Politolog Ryan Enos z Harvardovy univerzity nedávno uskutečnil zajímavý experiment. Na nástupiště stanic příměstských vlaků u Bostonu umístil dvojice mexických přistěhovalců, kteří měli za úkol jen tak stát. Ani jim neřekl, aby se spolu bavili, ale to dělali. Zkoumal pak názory pravidelných cestujících, kteří je na nástupištích vídali. A zjistil, že u nich ve srovnání s kontrolní skupinou velmi rychle posílily negativní postoje k imigraci – chtěli ji více omezovat, byli méně tolerantní k nelegálním přistěhovalcům a více se stavěli za uzákonění angličtiny jako oficiálního jazyka.
Enos zjistil, že po delší době u nich s tím, jak si na Mexičany zvykají, intenzita protiimigračních postojů klesá – ale stále zůstává vyšší než u kontrolní skupiny. A to prosím v USA, zemi přistěhovalců.
Je třeba říci, že tou delší dobou se rozumí deset dnů. To je příliš krátká doba na to, aby se z jednoho experimentu daly dělat závěry o tom, zda dlouhodobější kontakt s cizinci protipřistěhovalecké emoce posiluje, nebo naopak po počátečním nárůstu rozpouští. Ale je bláhové předpokládat, že multikulturalismus je beznákladový. A je vlastně dobře, že se první politické reakce na novou „kolonizaci“ objevily tam, kde jde o přítomnost zpravidla dobře zajištěných Rusů, a ne zranitelnějších, rasově odlišných běženců. Iniciativa poslanců TOP 09 a ČSSD je něco jiného než Okamurova kampaň provokativních rasistických narážek.
Přesto by bylo nejlepší, kdyby zvítězil liberalismus a na jazykové vyhlášky nedošlo. Je to pohodlný recept na ignorování toho, co nezanedbatelnému počtu lidí zákonitě vadí? Komunity – města i přistěhovalci – mají zpravidla svou reprezentaci, ať už oficiální, anebo přirozené elity. Ti lidé by spolu měli mluvit a někdo by třeba mohl Rusům nadhodit myšlenku, že by pro nás i pro ně bylo lepší, kdyby to s tou okázalou rusifikací svého nového domova nepřeháněli a čistě ze zdvořilosti by mohli učinit ústupek hostitelskému prostředí a použít češtinu i tam, kde jim z čistě komerčního hlediska nedává smysl. To by nešlo?
