‚Chtěli mě zlomit, ale marně.‘ 197 dní v zajetí separatistů

Oleksandr Mašonkin patřil mezi několik Ukrajinců, kteří do poslední chvíle bránili doněcké letiště před proruskými ozbrojenci. Když pak letos v lednu padly do rukou separatistů zbytky areálu, skončil v jejich zajetí i sám Mašonkin. Po 197 dnech věznění se začátkem srpna konečně dostal na svobodu a o svých zážitcích promluvil pro Rádio Svobodná Evropa.

29letého Mašonkina povolala armáda loni 13. srpna, aby s dalšími členy své jednotky bránil doněcké letiště. Během měsíců bojů ustáli intenzivní ostřelování a bombardování, když se však 21. ledna zřítila budova, kterou vojáci bránili, dostal se Mašonkin s dalšími 14 spolubojovníky do zajetí separatistů.

Především první dny zajetí byly pro zraněné vojáky nejhorší. Na den, kdy padli do rukou neblaze proslulého vůdce separatistů Arsenije Pavlova přezdívaného Motorola, Mašonkin asi nikdy nezapomene.

Čtěte také: Putin provokuje: Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ

„Vzali vždy několik z nás a zmlátili je,“ popisuje Maškonin. „Potom je přinesli zpátky a vzali pryč někoho jiného. Trvalo to celý den. Bili každého – trubkami, židlemi, nohami od stolu. Bili nás všude – po hlavě, po celém těle, do slabin. Nakonec bolest ustala – bili nás tak hrozně, že už jen lámali to, co už předtím bylo zlomeno,“ dodal.

Scéna z hororu

Ještě horší chvíle však nastaly, když se k bití vězňů přidal pravoslavný kněz. „Když jsme byli s Motorolou, objevil se kněz – očividně z moskevského patriarchátu – s křížem, s kterým nás bil po hlavě,“ vzpomíná muž. „A když se dřevěný kříž zlomil o hlavu jednoho vezně, přišel s kovovým. Takové kněze jsem viděl jenom v hororech.“

Lékařské péče se zranění zajatci dočkali až další den. Asi po dvou týdnech skončili v cele s dalšími vězni, kde měli dovoleno poslouchat rádio a v rohu místnosti si dokonce mohli zřídit provizorní kapli. „Scházeli jsme se tak k modlitbám,“ řekl voják s tím, že to věci alespoň trochu zlepšilo.

Čtěte také: Američané uznali ‚republiky‘ na Donbase, šíří proruské weby

Přestože celkové podmínky byly o mnoho lepší a Mašonkin mohl dokonce několikrát zavolat své rodině, vězni byli stále vystavováni bití z řad dozorců. „Když nás mlátili, snažili se nás přesvědčit, abychom se přidali na jejich stranu,“ popisuje.

Krátce po svém zajetí dostal Mašonkin příležitost dostat se na svobodu v rámci výměny vězňů mezi Ukrajinou a separatisty, své místo však nabídl kolegovi, který utrpěl horší zranění. Tohoto rozhodnutí podle svých slov nikdy nelitoval, přestože to pro něj znamenalo pobyt za mřížemi o několik měsíců déle.

Čtěte také: V Doněcku někdo zapálil čtyři auta pozorovatelů OBSE

Voják se nakonec dostal na svobodu na začátku letošního srpna s dvěma dalšími krajinskými zajatci. Zajetí ho podle jeho slov zásadně poznamenalo, ale nezlomilo. „Snažili se mě zlomit a přesvědčit mě, že bílá je černá. Ale nevyšlo to. V Doněcku jsou však stále další zajatci. Já jsem se dostal pryč, ale oni tam stále jsou,“ upozornil na to, aby svět na zajaté vojáky nezapomněl.