‚Vaculík nebyl úžasný spisovatel, spíš zajímavý člověk‘
ROZHOVOR S JANEM NOVÁKEM
Ve většině rozhovorů se spisovatelem Janem Novákem, nositelem Magnesie Litery a naposledy autorem knižního rozhovoru s Johnem Bokem, se opakuje vlastně pořád totéž: dětství v Kolíně, známost s Václavem Havlem, Milošem Formanem, román a film o bratrech Mašínech, život s otcem a život české menšiny v Chicagu, kam jeho rodina emigrovala. Většinu těchto témat jsme si proto před rozhovorem zakázali. Až na hokej. Kvůli Vladimíru Růžičkovi, Slavii a Chicagu Blackhawks (den na to jeho tým znovu vyhrál Stanley Cup). Stejně bylo jiných věcí k hovoru: Ludvík Vaculík, sjezd spisovatelů, výchova malého syna a ovšem knižní rozhovor s Johnem Bokem Život mimo kategorie, který Novák právě vydal.
Zemřel Ludvík Vaculík, pro jednou byly literatury plné noviny, protože k jeho životu spíš než k tvorbě se vyjádřil snad každý. Je to autor typu, ke kterým – zdá se mi – příliš netíhnete. A tak schválně se zeptám: jak jste ho vnímal?
Uvědomil jsem si, že někdo takový existuje, když se objevilo Dva tisíce slov, to jsem tu ještě žil. V té době jsem si přečetl Sekyru, která mi přišla děsně komplikovaná, ale bylo to docela zajímavý, i když ne tolik jako Zbabělci. V emigraci jsem čet jeho komentáře, fejetony, ty mě bavily, ale třeba Český snář, což má být jeho vrchol, ten ne. Nemyslím, že byl spisovatel od boha, když se snažil napsat lyrickou scénu, bylo to prkenné a neplyne to jako u Kundery, Hrabala, Škvoreckého. Jako spisovatel mi teda nijak úžasnej nepřipadá, ale byl zajímavá postava. Většinu lidí, kteří mě nějak literární oslovili, jsem vyhledával osobně, ale s ním jsem potřebu mluvit neměl. Až později jsem se dověděl jeho komplikovaný putování historií od Bati do komunistické strany, potom ta rebélie proti ní i to, jak se mu Stb pomstila uveřejněním jeho pornografických fotek s milenkami. To tady muselo být asi velmi ponižující. Měl osud, který tu měla spoustu lidí, ale pro mě na rozdíl od Johna Boka, Mašínů nebo Formana ne dost zajímavý.
U Kundery jsou zvládnuté lyrické scény? To mě překvapuje.
Vlastně ne, ale příběh jo. Kdežto Vaculíkovi drhne i to vyprávění, na můj vkus je to příliš chytrý a záumný a příliš se cpe do popředí postava spisovatele, který to píše. Toto exhibování se mi moc nelíbí. Kundera to má trochu, Hrabal to nemá, Škvorecký taky trochu, ale ve velice přijatelné podobě. Na úrovni spisovatelského řemesla Vaculík prostě nebyl nijak oslňující. Uměl psát o názorech, zajímavě je podat. To jo. A třeba o zahradničení psal krásně, v těch fejetonech.
Tady proběhl sjezd spisovatelů a na něm často formulovaný požadavek po angažované literatuře a touha po tom, aby spisovatel bylo povolání, které je státem finančně dobře zajištěno, aby měl autor čas a klid na to tvořit. V kontrapunktu k tomu vnímám váš život plný přesvědčení, že když zrovna nejsou peníze z literatury, tak holt se dělá jiná práce.
Myslím, že mi ta skupina posílala maily, abych se připojil, ale já nejsem a nechci být členem ničeho. Nejsem ani členem PEN klubu, který přitom dělá fakt dobrou práci. Tak mě ani nenapadlo, že bych se stal členem tohoto seskupenství. Angažovaná literatura mě nebaví a nemyslím si, že by společnost něco dlužila někomu proto, že se rozhodl psát. Kdo bude rozhodovat, kdo je spisovatel a kdo není? A co je dost pro to, aby člověk žil a mohl psát? To se dává literatura do rukou byrokratům a to je nesmysl. Vzejdou z toho jen žabomyší války o peníze, nic dobrého nevznikne.
Slýchávám v poslední době tesknění po tom, že se nám do Čech vrátila normalizace, obloukem zpátky režim, ne politický, ale řekněme životní, v němž se lidi bojí cokoli říct, aby nepřišli o práci…
…počkejte, to je groteskní. Když si přečtete tu knihu s Johnem Bokem a poznáte, co on tady zažíval, tak to byla normalizace. Když se silný zdravý jedinec snažil žít normální život a měl z toho potíže. To byl totalitní stát, dneska není totalita. Každý si může vyjet kamkoli ven a udělat si, co potřebuje, může se jakkoli projevit na internetu. Mně to přijde úplně groteskní, takhle zkreslovat současnou situaci. Normalizace byla komunistický pojeb po příjezdu sovětských tanků a importu neostalinské vlády, která se snažila společnost ukočírovat. Tady žádné tanky nemáme. Nevím, čeho se lidi bojí. Jestli se někomu nechce dělat pro Babiše, protože odtud asi vítr vane, tak ať jde dělat něco jiného. Ať jezdí s taxíkem a je v pohodě. Nikdo si nemůže nárokovat, jen kvůli tomu, že vystudoval nějakou školu, že zůstane v tom oboru. Musí se prosadit. Ať si třeba založí vlastní noviny, jako jste to udělali vy nebo ta část iDnes, která přišla s Reportérem. Je tu spousta alternativ, tak jakápak normalizace? To je úplná blbost.
