Z podezřelých se stávají poškození, stát sčítá škody

Je třeba neustále si připomínat, jaké aranžmá připravili přespolní státní zástupci z Olomouce vedení Ivo Ištvanem a nepříliš bystrý šéf ÚOOZ Robert Šlachta. Před dvěma lety nachystali bezprecedentní ozbrojenou zteč na Úřad vlády, sídlo Vojenského zpravodajství a okolí premiéra. Začali tak veřejnou část vyšetřování údajné korupce obrovského rozsahu. Z nedostatku zkušeností a kompetence z obvinění kromě nezdaněných drahých kabelek paní Nagyové nezbylo takřka nic. Naopak z podezřelých se stávají poškození a stát sčítá škody, když se nejprve musel omluvit a poté připravit finanční odškodné v řádu milionů korun prvním třem obviněným. Nejde ale jen o hmotnou škodu, již hlavní režiséři zátahu způsobili, ale také o dosud nevídané společenské dopady, které akce pánů ze Zbraslavi a Olomouce vyvolala: shodili vládu, zostudili několik lidí, denunciovali tehdejší vládní strany a připravili prostředí pro nástup nesystémových stran.

Každé liché obvinění působí vyšetřovaným dlouholeté škody v osobním i pracovním životě. Samozřejmě existují vyšetřování a následná obvinění, pro která jsou pádné důvody, a podezření se nepodaří prokázat u soudu, přestože jsou vyšetřovatelé dobře připraveni. Ale případ, který se nejčastěji nazývá Nagygate, tyto parametry neměl od samotného začátku. Přestože na první tiskové konferenci po zásahu se vyšetřovatelé chlubili zabavením stovek milionů korun a kil zlata, nebylo se možné zbavit dojmu, že si státní zástupci z Olomouce udělali monitoring médií, posbírali pár drbů, nasadili odposlechy a začali ve velkém stylu obviňovat. Nedovedli jsme si tehdy představit, že nemají víc než obvinění za trafiky pro tři poslance. Ty sice mohou být vnímány jako nemorální, nijak ale vybočovaly z politických praktik, jež mají posuzovat voliči, nikoliv soud. Ano, tehdejší premiér zatajoval intimní vztah se svojí nejbližší podřízenou, ale je odhalování milostného života prací pro takzvaný elitní policejní útvar a státní zástupce? Premiérova manželka byla sledována tajnou službou zřejmě (to zatím nevíme) na pokyn premiérovy milenky a nelítostné sokyně. To by ve vyspělé demokracii určitě k rezignaci premiéra bohatě stačilo, ale z politických důvodů, nikoliv trestních, které se, jak potvrdil soud první instance, navíc prokázat nepodařilo. Za takovou práci si pana Šlachtu a pana Ištvana z daní přece neplatíme.

V zemi v té době společnost žila s vědomím všudypřítomné korupce. Byla velká veřejná poptávka, aby stát něco změnil, místo toho ale přišlo zpackané vyšetřování, které satisfakci nepřineslo a jen posílilo pochybnosti o schopnosti státu korupci prokázat. S jistou dávkou cynismu lze ale připustit, že vyšetřování změnilo atmosféru v zemi. Známí kmotři vymizeli ze scény, nastoupila nová vláda, pocit korupčního prostřední se zmírnil a mohlo by se zdát, že poměry se zlepšily. Kmotrovské metody však zůstaly, jen se projevují jinak. Změnil se jen ten pocit, změnil se, protože média mají jiné vlastníky, kteří se přímo podílejí na moci, neslouží veřejnosti, ale novým majitelům, kteří se chopili moci.

Proto je nutné připomínat, jak se to všechno před dvěma roky seběhlo. Ti pánové, kteří vládu shodili, ale žádné obvinění neprokázali, mohou příště shodit jinou vládu ‑ nebo třeba ministra Babiše. Co hůř, mohou zničit život úplně normálního člověka. Ti pánové jsou pro společnost nebezpeční, ale zůstávají. Protože momentálně jsou nové vládní sestavě užiteční.