Sociální demokraté ve službách ANO
Opozice se po téměř roce a půl rozhoupala k výraznější zteči vládní koalice. Vyvolala jednání o vyslovení nedůvěry vládě premiéra Sobotky a Andreje Babiše, a přestože od počátku ofenzivy bylo jasné, že vládnoucí koalici nepoloží, samotným vyvoláním mimořádné schůze poprvé výrazně naplnila funkci, kterou má v parlamentu zastávat. A že je tu toho k řešení dost.
Její vzedmutí jsou stále chatrná, třeba ve srovnání s činorodostí, kterou předváděla právě Sobotkova sociální demokracie, když jako opoziční strana vystupovala proti Nečasově vládě. Jednalo se o střety, které byly víceméně věcné, plynoucí z rozdílností politických programů. Sdělovací prostředky byly plné svárů o podobu penzijní reformy, poplatcích ve zdravotnictví, výši a struktuře daní.
Současná nekomunistická opozice – komunisti se dlouhodobě připojují k sociální demokracii: když nevládla, hlasovali proti kabinetu, když vládne, nehlasováním ji podporují – však stojí před mnohem zásadnějším problémem, a tím je povaha českého politického systému. Tedy jestli zůstane demokratický, nebo bude oligarchizovaný. Zatím se zdá, že směřuje právě k němu.
Je až neuvěřitelné, k jakému významnému posunu společnosti za dva roky došlo při vnímání nepřijatelného pro systém. Nepochybně k tomu přispělo také to, že podle preferencí nejsilnější vládní Babišova politická divize má k dispozici důležitá média, která účinně hájí zájmy svého majitele, politickou debatu odvádí k jiným banálním otázkám, třeba o výši rychlosti na českých dálnicích, které považují za nejdůležitější střet letošního politického jara.
Ale přes tento významný deficit politického diskursu, dovede si někdo představit, že by v jakékoliv jiné polistopadové vládě seděl podnikatel s každoročními miliardovými dotacemi od státu?
Politická divize Agrofertu si sice získala 19 procent voličů, ale to není tak závratné číslo, kterého by třeba jinde v Evropě nedosáhly nesystémové nebo extremistické strany. To není volební výsledek, jehož následkem by měla být změna politického sytému v zemi ‑ a premiér Sobotka by si tento fakt měl už konečně uvědomit.
Opozice vládu neshodila, ale jednání mimořádné schůze sněmovny ukázalo, že sociální demokracie se spoluvládnutím s Babišovým hnutím podílí na destrukci standardní demokracie a zavádění oligarchického systému. Pro zachování své vlády totiž musela obhajovat kolosální a v Evropě nepředstavitelný střet zájmů Andreje Babiše.
Sociální demokracie tímto nejen posvětila miliardové dotace a nárůst obchodů konglomerátu Agrofert se státem, ale rozhodla se také, že se bude podílet na výstavbě oligarchické pademokracie. Efektivně tak pomáhá zhodnocovat Babišem investované stovky milionů korun do jeho politické divize, čímž ji zároveň posiluje.
A Babiš reinvestovat bude. Bohuslav Sobotka tento jednoduchý byznysplán možná pochopí při nejbližší předvolební kampani, když bude vydávat korunky své sociální demokracie na kampaň a rozhlédne se kolem sebe a zjistí, jakým finančním arzenálem bude vyzbrojeno Babišovo ANO. To už ale budeme počítat škody všichni, tedy kromě konglomerátu Agrofert a jeho divizí.
